Úsilí:                            1-

Výsledky:                    1

Normativní aspekt:    1-

Výsledná známka:    1-

České diplomacii se podařilo využít impulzu v podobě strategického partnerství se Soulem a na něj navazujícího akčního plánu z prosince 2015. Přestože hlavní váha vztahů s Jižní Koreou spočívala a nadále spočívat bude především v hospodářské oblasti, implementace akčního plánu umožnila prohloubit spolupráci také v politické, bezpečnostní, vědecko-vzdělávací a kulturní sféře. České republice ale stále chybí jasněji definované dlouhodobé zájmy a priority, které by chtěla vůči Jižní Koreji prosazovat.

Česko-korejské vztahy byly v roce 2016 utvářeny především pokračující ekonomickou spoluprací a přeléváním kooperace do dosud spíše opomíjených odvětví, jako jsou obranný průmysl či kybernetická bezpečnost. Na druhé straně se zatím ani přes deklarovanou snahu obou stran nepodařilo prohloubit společné aktivity v jaderné energetice.

Z hlediska hospodářských vztahů lze za dlouhodobě úspěšné považovat zejména aktivity na podporu přílivu jihokorejských investic. Významnou roli v tomto úsilí hrála pobočka CzechInvest v Soulu, která v roce 2016 monitorovala pět nových investičních projektů jihokorejských firem v České republice, což je nejvíce od roku 2006. Naopak ani s pomocí aktivní ekonomické diplomacie se českým exportérům zatím nepodařilo plně zužitkovat příležitosti, které jim v posledních letech nabízí postupné odstraňování cel při vstupu na jihokorejský trh. Český export sice za poslední dekádu narostl šestinásobně, avšak v minulých třech letech stagnoval. Snahy o zvýšení českého vývozu tak přinášejí jen dílčí výsledky.

Díky konkrétním krokům při implementaci akčního plánu se rozšířila spolupráce zemí do nových oblastí, mimo jiné do obranného průmyslu, kontroly zbrojení a kybernetické bezpečnosti. Tím se podařilo částečně překonat jeden z limitů přístupu Česka vůči Jižní Koreji, jímž bylo přílišné zaměření na ekonomickou spolupráci a opomíjení ostatních témat. Podobný směr nabrala také kooperace mezi Visegrádskou skupinou a Koreou, která stejně jako bilaterální česko-jihokorejské vztahy v roce 2016 expandovala do vědecké, vojenské či infrastrukturní oblasti.

Vztah Prahy a Soulu navíc v důsledku naplňování akčního plánu přešel z roviny deklarativní na úroveň sektorovou. O další rozvoj se tak nestarali pouze primární aktéři české zahraniční politiky, ale spolupráce se rozšířila i na nižší pracovní rovinu a do veřejného či nestátního sektoru. Tito aktéři mají vlastní, většinou profesně motivovaný, zájem na dalším prohlubování vztahů, což je viditelné zejména ve spolupráci na úrovni regionů a ve vědecko-vzdělávací sféře.

Kooperace naopak stagnuje v oblasti jaderné energetiky, přestože ji obě strany považují za klíčovou. Patrný je zde ale proaktivní přístup Jižní Koreje, která u české strany lobbuje za zájmy svých firem. Podobně by se k vzájemným vztahům měla postavit i ČR, která stále těží z dlouhodobého zájmu o spolupráci ze strany jihokorejských partnerů.