Úsilí: 2
Výsledky: 2
Normativní aspekt: 1-
Výsledná známka: 2+
Česká diplomacie dokázala sehrát excelentní partii při únorových jednáních Evropské rady o postavení Spojeného království v EU. Uzavřená dohoda však vzhledem k výsledku britského referenda přišla z velké míry vniveč. Důležitým krokem bylo zahájení pracovní diskuze vlády a zájmových skupin o dopadech brexitu na ČR, o českých prioritách v rámci vyjednávání a o budoucnosti EU. Přivítat lze skutečnost, že brexit probudil výraznější zájem některých českých politických stran o budoucnost Evropské unie. V rámci reflexního procesu EU zahájeného po britském referendu ČR prosazovala zejména další rozvíjení hospodářských politik Unie namísto úsilí o prohlubování či rozvolňování politické integrace, což lze hodnotit pozitivně. Naopak snaha posílit rozhodovací roli Evropské rady vzbuzuje pochyby. Také ohledně českého vstupu do eurozóny nedošlo prakticky k žádnému posunu. ČR alespoň deklarovala zájem stát se součástí integračního jádra prostřednictvím posílení společné evropské obranné politiky. Tato snaha však v počátku postrádala konkrétní obsah a byla velmi nešikovně komunikována.
V zásadní otázce brexitu byla ČR aktivní při hledání životaschopné dohody ohledně pozice Spojeného království v EU. Po referendu se ČR soustředila na přípravy k jednání s Brity i na evropský reflexní proces a snažila se o lepší koordinaci domácího přístupu k těmto tématům.
ČR sehrála významnou roli v únorových vyjednáváních o nových podmínkách členství Velké Británie v EU, které by vešly v platnost při kladném výsledku referenda. Jako předsedající stát V4 plnila úlohu zprostředkovatele mezi Velkou Británií a (zejména) Polskem a Slovenskem coby zeměmi, jejichž občané volného pohybu osob hojně využívají a ve Spojeném království žijí. Finální rozhodnutí Evropské rady navíc zohlednilo i specifické české zájmy, a zejména zákaz rozšíření tzv. indexace sociálních dávek (tedy úpravy jejich výše podle životní úrovně země, do které jsou skutečně vypláceny). Jednalo se o podstatný krok k udržení integrity jednotného trhu, třebaže závěry únorové Evropské rady byly formálně zneplatněny výsledkem britského referenda.
Podmínkou pro jednání o vystoupení Británie z EU bude pro zbylých 27 členských států a unijní instituce nedělitelnost čtyř svobod vnitřního trhu. Vyjednávání ovšem nebudou zahájena do té doby, než Británie oficiálně spustí proceduru o vystoupení z EU dle článku 50 Smlouvy o Evropské unii. Obojí je pro ČR výhodné, protože stát z fungování vnitřního trhu i britské účasti na něm těží. Vládou vytvořená pracovní skupina pro brexit a reformu EU, které se účastní odbory i podnikatelé, je pak vzhledem k potenciálním dopadům britského odchodu vhodnou cestou k hledání silného politického i společenského konsenzu na domácí půdě.
Po červnovém referendu zahájily členské státy reflexní proces, který by měl EU přiblížit občanům. ČR do něj vstoupila s tématy lepší ochrany schengenského prostoru, ekonomické konvergence mezi staršími a novějšími členskými státy a s návrhy na rozvíjení konkrétních hospodářských politik. Vzhledem k současným hospodářským zájmům ČR – především potřebě sbližovat životní a mzdovou úroveň mezi staršími a novějšími členy – a blížícím se jednáním o budoucnosti evropského rozpočtu je důraz na hospodářskou konvergenci dobrým taktickým krokem.
Na českou snahu posílit rozhodovací úlohu Evropské rady je naopak třeba nahlížet kriticky. Toto úsilí může působit smysluplně v kontextu výraznějšího politického působení současné Evropské komise. Platí ale, že ČR jako středně velká země EU by měla mít zájem podporovat nezávislou Komisi a Soudní dvůr Evropské unie coby ochránce smluv a pravidel, na kterých je evropská integrace založena.
Nejvýraznější českou reakcí na britské referendum bylo poměrně obecně deklarované odhodlání zúčastnit se užší obranné spolupráce zemí v rámci EU. Aktivní pozice a snaha patřit v této oblasti k jádru evropské integrace byly logickou strategií, zejména s ohledem na přetrvávající domácí politické a ekonomické limity, které neumožňují rychlé zavedení eura. Na toto rozhodnutí ale nenavázaly další kroky, které by novou strategickou prioritu ČR uvedly do jasnějšího obsahového a časového rámce.