Přitom není ani zdaleka pravda, že by Česko nemělo s přijímáním uprchlíků praktické zkušenosti. Během balkánských válek k nám přicházeli takřka bez povšimnutí i muslimové, jejichž souvěrci dnes u značné části společnosti vzbuzují takové obavy.

Zatímco do roku 1989 utíkali před politickými represemi a také s vidinou lepšího života sami Češi, od začátku devadesátých let se naopak jejich vlast začala stávat cílovou zemí pro uprchlíky. Zdrojem nucené migrace v Evropě byla v této době kromě postsovětských republik zejména rozpadající se Jugoslávie. Své domovy kvůli tamním válkám musely opustit na tři miliony lidí. Většina zůstala vysídlena v rámci vlastní země nebo prchla do některého ze sousedních států západního Balkánu.

Nicméně ke konci roku 1993 hledalo útočiště v dalších – především západoevropských – zemích půl milionu osob z bývalé Jugoslávie, přičemž nejčastěji se jednalo o utečence z Bosny a Hercegoviny. Ve druhé polovině 90. let se k nim po vyhrocení situace v Kosovu přidaly desetitisíce kosovských Albánců.

Celý článek si přečtěte v Demokratickém středu.