Mezinárodní měnový fond a Světová banka, tedy brettonwoodské instituce, se zrodily na konci druhé světové války a měly být vedle Organizace spojených národů strážci nového světového řádu, který měl zajistit trvalý mír. Nepříliš dlouho po svém vzniku ovšem obě instituce ztratily svůj původní účel. Brettonwoodský systém pevných směnných kurzů, jejž měl IMF garantovat, nikdy nezačal fungovat tak, jak jeho zakladatelé zamýšleli, a v roce 1971 zkolaboval zcela. Světovou banku pak v jejím poválečném rekonstrukčním úsilí zastínil nedlouho po jejím vzniku Marshallův plán. Obě instituce si tak začaly hledat nové pole působnosti. IMF se začal věnovat krátko- a střednědobým programům pro pomoc státům v hospodářských problémech a dohledu nad světovými financemi, Světová banka se plně zorientovala na rozvojové pogramy. Spektrum činností brettonwoodských je dnes oproti představám zakladatelů mnohem širší, úměrně tomu také narostl jejich význam. V několika důležitých ohledech se však IMF ani Světová banka téměř nezměnily od svého vzniku, vyspělé evropské státy mají na jejich rozhodování mnohem větší vliv, než by odpovídalo jejich hospodářské síle, USA pak mohou dokonce některá jejich rozhodnutní fakticky vetovat. Už 70 let navíc platí nepsaná dohoda, že ředitelem IMF je občan západní Evropy a prezidentem Světové banky občan USA. Od světové finanční krize sílí mezi rozvíjejícími státy hlasy volající po refromě řízení brettonwoodských institucí. Jedním z fór, kde se státy na ekonomickém vzestupu přou s vyspělými státy o této reformách v IMF a Světové bance, je pak Druhý výbor Valné shromáždění OSN.