• Co vlastně Česká republika od Číny chce?
• Zatím se zdá, že nabízíme svůj trh výměnou za přátelská gesta.
• Problémem je, že Česká republika od Číny v politické rovině nic nemůže získat.
• Naopak Čína chce mnoho.

Praha je v posledních dvou dnech rozdělena na dva tábory – na jedné straně stojí odpůrci návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a lidé znepokojení stavem lidských práv v Číně, na straně druhé organizovaní “čínští mávači” vítající svého prezidenta. Je snadné zabřednout do nekonečné analýzy argumentů obou stran, podstata debaty o čínsko-českých vztacích ale leží úplně jinde.

Je neoddiskutovatelným faktem, že vláda práva a lidská práva, tak jak jsou definována na Západě, jsou v Číně stále porušovány – i v posledních letech, kdy je u moci pátá generace vůdců v čele se Si Ťin-pchingem. Potvrzuje to zatýkání zaměstnanců nezávislého vydavatelství v Hongkongu minulý rok, utužování dohledu nad známými disidenty nebo odstavení některých Siových politických rivalů pod záminkou korupce.

Strhávání čínských vlajek v Praze je viditelná forma protestu, ale stav lidských práv v Číně nikam neposune. Na rozdíl od lidskoprávního dialogu, který je součástí bilaterálních vztahů mezi Čínou a Evropskou unií a systematického nátlaku ze strany nevládního sektoru, typu Informačního centra pro demokracii a lidská práva v Číně, které vzniklo v posledních dnech jako platforma Fora 2000 a dalších organizací.

Celý komentář si přečtěte na stránkách iHned.cz.