Kurdská strana pracujících (PKK) obnovila v létě 2015 po více než dvou letech příměří svůj ozbrojený zápas proti tureckému státu a bojuje především na východě země. Do dnešního dne si střety vyžádaly stovky mrtvých a raněných z řad civilistů i ozbrojených složek.

Nově PKK bojuje více v městských oblastech, kde spoléhá na vyzbrojené radikální mládežnické skupiny. 17. února se v Ankaře uskutečnil sebevražedný útok pomocí vozidla naloženého výbušninami. Cílem se stal autobus přepravující vojenský personál a zemřelo při něm 29 lidí.

13. března při dalším útoku v Ankaře, opět za pomoci sebevražedného atentátníka ve vozidle naloženém výbušninami, zahynulo na rušné autobusové zastávce 35 civilistů. K oběma incidentům se přihlásili Sokoli svobodného Kurdistánu (TAK).

Nejčerstvější sebevražedný útok se udál 19. března: na rušné istanbulské ulici Istiklal se odpálil atentátník. Zemřeli čtyři lidé – tři občané Izraele a jeden občan Íránu. Stopy tentokrát podle
dosavadních zpráv vedou k Islámskému státu.

PKK a Sokoli svobodného Kurdistánu

Vedení PKK opakovaně odmítá odpovědnost za útoky TAK či dokonce jakoukoliv spřízněnost s touto organizací. Lídr PKK Cemil Bayık se po útocích nechal slyšet, že „neschvaluje tyto útoky, ale nemůže zastavit rozezlenou kurdskou mládež“. Sami Sokoli svobodného Kurdistánu na svých stránkách uvádějí, že byli dříve součástí PKK, nicméně považovali jejich metody, které „zohledňují politické okolnosti“, za příliš slabé, a proto založili TAK.

TAK bývá považována za „speciální jednotku“ PKK, která od svého vzniku v roce 2004 experimentovala s teroristickými útoky včetně těch sebevražedných na civilní, vojenské, ale také turistické cíle. PKK naproti tomu obvykle usiluje o udržení své image jako povstalecké skupiny, která se vyvaruje útoků na civilní cíle a spíše se soustředí na operace proti tureckým bezpečnostním složkám.

Je proto logickým krokem ze strany PKK prezentovat TAK jako odštěpeneckou skupinu, nad kterou nemá žádnou kontrolu. Organizace se poprvé objevila v roce 2004. V roce 2005 zaútočila na turistický resort v Çeşme na jihozápadě Turecka. Zraněno bylo tehdy 22 lidí. Od té doby podnikla řadu útoků mimo jiné právě na turistické cíle se záměrem poškodit turismus v Turecku. Ostatně varování zahraničním turistům zopakovali TAK i po únorovém útoku.

Stopy vedoucí do Sýrie 

Podle některých zdrojů stál u zrodu TAK Fehman Hüseyin (alias Bahoz Erdal), vysoce postavený vojenský velitel PKK, který je původem syrský Kurd. Erdal je považovaný za jestřába v rámci PKK. Od roku 2013, kdy proběhla obměna vedení PKK, je prominentním vojenským velitelem v Sýrii.

V severní Sýrii se v průběhu války podařilo tamní franšíze PKK ovládnout velké části území a dokonce na nich ustanovit kvazivládní struktury. Minulý týden dokonce Kurdové jednostranně vyhlásili „Federaci severní Sýrie“. Na Západě mezitím syrská odnož PKK získala image úspěšného aktéra bojujícího proti IS i za americké podpory.

Nově PKK bojuje více v městských oblastech, kde spoléhá na vyzbrojené radikální mládežnické skupiny.

Tomáš Kaválek Tweetněte Přejít

Stopy od obou atentátníků TAK, útočících v březnu, vedou právě do Sýrie. Podle Metina Gurcana z al-Monitoru byl v případě prvního útoku pachatelem Abdulbaki Somer, který se v roce 2005 přidal k PKK a strávil v Turecku a severním Iráku asi deset let. Poté se v roce 2014 přidal k TAK a přesunul do severní Sýrie, kde bojoval za syrskou franšízu PKK. Tam také obdržel falešnou syrskou identitu pod jménem Salih Neccar a v červenci 2015 se nakonec přesunul do Turecka a podnikl v únoru 2016 bombový útok v Ankaře.

Druhým útočníkem byla mladá kurdská studentka z Turecka, která se přidala k PKK v roce 2013. V prosinci téhož roku se pak přesunula do severní Sýrie, kde se zapojila i do bojů. Zřejmě tam byla naverbována do TAK, poté překročila hranice do Turecka a za asistence existujících sítí podnikla teroristický útok.

Vzhledem ke způsobu provedení a sofistikovanosti útoků i použitého modu operandi (například v druhém případě bylo použito speciální odstínění detonačního zařízení, aby nebylo odhaleno při rentgenové kontrole vozidla) si však lze obtížně představit, že TAK je pouze malou odštěpeneckou skupinou od PKK bez adekvátního zázemí.

Atmosféra „teď, nebo nikdy“

Turecký prezident Recep Erdoğan se nechal 16. března slyšet, že boj proti terorismu je důležitější než vláda práva, a přislíbil, že použije „železnou pěst proti terorismu“ a bude bojovat proti PKK. Dále dodal: „Ti, co stojí na naší straně v boji proti terorismu, jsou naši přátelé. Ti na opačné straně jsou nepřátelé.“

Podle představitelů vládní AKP Turecko pracuje také na rozšíření (již tak velmi široké) právní definice terorismu i na případy, kdy někdo v médiích „podporuje či schvaluje násilí“. Kromě toho režim kritizuje prokurdskou parlamentní stranu HDP. V současnosti aktivně usiluje o odebrání imunity pěti jejím poslancům včetně charismatického lídra HDP Selahattina Demirtaşe.

Konflikt mezi tureckým státem a PKK nadále eskaluje a ostré boje na východním venkově i v městských centrech pokračují. Boje v Turecku, nárůst sebevědomí PKK díky úspěchům v Sýrii, ale i politické kroky spojené s vyhlašováním autonomie lokálními kurdskými politiky na východě Turecka vytvořily mezi četnými Kurdy atmosféru „autonomie teď, nebo nikdy“.

Naproti tomu režim AKP přijal rétoriku ne nepodobnou vypjatým nacionalistickým postojům Ankary v průběhu 80. či 90. let.

Text původně vyšel v tabletovém týdeníku Dotyk.