K čemu vlastně v posledním období v Polsku došlo? Fakt, že se po období vlády sociálně-demokratického Svazu demokratické levice voliči rozhodnou pro pravici, nebyl tak překvapivý, jako vítěz voleb sám. Vysoce favorizovaná Občanská platforma (PO) nakonec skončila druhá za PiS navzdory předvolebním odhadům. Byl to mj. výsledek perfektně připravené a zvládnuté volební kampaně, která byla rozdělena do několika fází. Nejdříve PiS do detailů rozebrala program PO, aby následně eliminovala jeho přednosti, zvýraznila zápory (např. stejně jako v případě CDU-CSU v Německu straně uškodila propagace rovné daně – ukazuje se, že daňová problematika je příliš složitým problémem pro volební kampaň a rovná daň konkrétně přiliš snadným terčem kritiky. – pozn. M.T.) a zároveň zvýraznila své klady. Populistická rétorika byla pro kampaň PiS příznačná.

Důsledkem toho bylo, že se vztahy mezi PiS a PO v závěrečné fázi kampaně poměrně vyhrotily. Přesto bezprostředně po volbách obě uskupení deklarovala vzájemnou vůli ke společné koaliční vládě. Je zde několik důvodů, proč k tomu nakonec nedošlo. Za prvé obě strany měly své kandidáty v nadcházejících prezidentských volbách. Nakonec se předseda PO Donald Tusk utkal ve druhém kole s Lechem Kaczyńským, kandidátem PiS. To přispělo k tomu, že se mezi oběma koly vzájemné rozpory mezi PiS a PO ještě více prohloubily. Poté co Platforma utrpěla v prezidentských volbách v krátkém období již druhou porážku od PiS, stala se vzájemná dohoda mezi oběma subjekty prakticky nemožná.

Za druhé k tomuto stavu přispěl i fakt, že PiS navzdory svým slibům přenechat PO pozici předsedy parlamentu (maršálek Sejmu) nakonec prosadila svého vlastního kandidáta. Navíc napomohla kontroverznímu předsedovi Sebeobrany Andrzeji Lepperovi získat funkci místopředsedy Sejmu. Pro PO to byl poslední impuls a následně okamžitě přerušila vyjednávání o koalici. Svou roli rovněž sehrály osobní antipatie mezi lídry PiS a PO. Posledním a nikoli nevýznamným důvodem byly vzájemné ideologické rozdíly. Platforma se deklarovala jako polská středo-pravicová strana. Její program je syntézou liberalismu, konzervatismu a křesťanství. Stranu volí především lidé s liberálním názorem, s vyšším vzděláním, studenti, a podnikatelé. Strana zaznamenala ve volbách úspěch především ve městech. PO ve svém programu prosazovala mj. volný trh, rovnou daň, úplnou nezávislost centrální banky a většinový volební systém. Na druhé straně PiS představuje pravicovou konzervativní stranu, která se snaží prezentovat jako ochránce hodnot tradičního (katolického) Polska. Strana byla proto úspěšná zejména na venkově a na východě země, např. v Haliči. Právo a spravedlnost prosazuje sociální řád založený na tradičních hodnotách, volný trh (přesto prosazuje omezení pravomocí centrální banky a udržení největších podniků v rukou státu – pozn. M.C.), lepší bezpečnost, lepší efektivitu boje proti kriminalitě a chce znovuzavedení trestu smrti, což by v krajním případě mohlo znamenat pozastavení členství Polska v EU. Strana je považována za euroskeptickou vzhledem k dalšímu rozšiřování Unie. Výsledky voleb obecně vyvolávají představu Polska rozděleného do dvou táborů. První je tradicionalistický, s důrazem na katolické vyznání, který je rozčarován postkomunistickým vývojem. Druhý je myšlenkově liberální a proevropský. To je samozřejmě velké zjednodušení pravého stavu věcí, ale volební výsledky a výsledek vyjednávání o podpoře vlády naznačují, že není daleko od pravdy.

Dvojčata vládnou!

Navzdory tomu, že zakladatel PiS, její prezident a pravý strůjce volebního vítězství Jaroslaw Kaczyński neobsadil žádnou exekutivní funkci, tak nikdo nepochybuje o tom, že to bude právě on, kdo bude hybatelem vládní politiky. Jaroslawův tah přenechat premiérský post neznámému Marcikiewiczovi umožnil jeho dvojčeti Lechovi vyhrát prezidentské volby. Průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že voliči by nebyli ochotní hlasovat pro Lecha za situace, kdy by jeho bratr obsadil premiérský post. Vzhledem k patrnému Jaroslawovu vlivu na politiku PiS se jednalo o šalamounské řešení. Mnozí v této souvislosti zmiňují meziválečné Polsko, kde byl hlavou státu neznámý akademik, ale kontrola byla de facto v rukou autoritářského maršálka Pilsudského.

Nejistá vláda

Volební triumf PiS a dvojčat Kaczyńských je nepochybný. PiS obsadila klíčové posty premiéra, prezidenta, předsedy parlamentu a řadu dalších důležitých pozic. Jeden fakt ale vše převyšuje. Vláda PiS je menšinová a to je v regionu střední Evropy vždy zdrojem nestability. Jaké je rozložení sil v parlamentu? Kromě PiS (Prawo i Sprawiedliwość – 155 křesel) a PO (Platforma Obywatelska – 133 křesel) se do parlamentu dostala populistická Sebeobrana (SO/Samoobrona – 56 křesel), katolicko-nacionalistická Liga polských rodin (LPR/ Liga Polskich Rodzin – 34 křesel) a Polská rolnická strana (PSL/Polskie Stronnictwo Ludowe – 25 křesel). Odstupující vládní Svaz demokratické levice (SLD/ Sojusz Lewicy Demokratycznej) získal 55 křesel v porovnání k 200, které měl po předchozích volbách, ale i tak to byl pro stranu těžce poznamenanou korupčními skandály téměř zázračný výsledek. Hlavním důvodem, proč považovat situaci nové vlády za značně nejistou, je složení stran, které ji podpořily při hlasování o důvěře: Sebebrona, LPR a PSL. Tyto strany jednak nejsou ve shodě – zatímco PSL se staví příznivěji k problematice EU, tak na druhé straně LPR požaduje vystoupení Polska z EU – a za druhé je velmi pravděpodobné, že se požadavky a podmínky kladené vládě ze strany Sebeobrany a LPR budou radikalizovat tak, že to PiS nebude schopna akceptovat. Kandidát PO na post premiéra Jan Maria Rokita k tomu v rozhovoru pro list Gazeta Wyborcza uvedl, že PiS nebude po parlamentu žádat o schválení svých návrhů, ale bude muset prosit opozici v každé jednotlivé otázce. Vítězství PiS tak může skončit vládní blamáží. To, že PiS má zaroveň „svého člověka“ na postu prezidenta situaci vlády příliš nezlepší. Lech Kaczyński jako prezident Polska bude mít sice některé významné pravomoci, jako je právo vetovat zákon (toto veto však může být přehlasováno), možnost dotázat se přímo ústavního soudu na shodu návrhu zákona s ústavou, než jej podepíše a zejména má možnost navrhovat vlastní zákony ke schválení v parlamentu, ale vládnout sám jednoduše nemůže.

Polsko si přálo ve volbách změnu. Korupčními skandály otřesená levice byla nahrazena menšinovou vládou PiS. Je otázkou, zda je tato vláda podpořená mj. extrémisty a populisty, to co si polští voliči opravdu přáli. Bude pro PiS velmi nesnadným úkolem naplnit voličská očekávání. Pro Platformu a SLD na druhé straně vzniká prostor ke konsolidaci a posílení svých pozic do dalších voleb. Platforma může nakonec kvitovat, že se PiS podařilo získat kontroverzní podporu pro svou vládu. Další alternativou totiž mohlo být opakování voleb. Taková by nastala situace v případě, že by vláda třikrát nezískala důvěru. Tato možnost byla diskutována v průběhu neúspěšných jednání mezi Platformou a PiS. Vzhledem k velmi pravděpodobné nízké volební účasti (poslední volební účast byla pod 40%! – pozn. M.T.) by PO zaznamenala pravděpodobně další ztráty, a to zejména ku prospěchu stran jako je Sebeobrana a LPR, které nejvíce těžily z nespokojenosti lidi z posledního vývoje v Polsku.

Na článku se podílela Malgorzata Cisek.