Ve Velké Británii zná každé dítě vtip ze sitkomu Fawlty Towers: „Můžete prosím přestat mluvit o válce?“„My? Vy jste začali!“ „My jsme nezačali.“ „Ale ano, přepadli jste Polsko!“ Na to, že nežijeme v historii, se snaží upomenout německá veřejná diplomacie, která pomalu, ale jistě mění obraz Spolkové republiky ve světě. Entropa vystihla jeho přerod trefně. Německo chce být vnímáno jako sympatická a otevřená země, která klade důraz na kreativitu a inovaci. V dlouhodobé kampani „Německo – země nápadů“ lobuje za svou nápaditost, vizionářství a pohled do budoucnosti. Spořádané dálnice s rychle uhánějícími auty na Entropě tento obraz odráží.

Hledání místa v Entropě

Mistrovství světa ve fotbale v roce 2006 v Německu mnohé změnilo. Vlajka, která tehdy zdobila každé okénko auta, už není něco obávaného, černo-červeno-zlatá trikolóra dnes opět posiluje jednotu Němců. Obsah slova národ se od války těžce naplňoval, „nikdy více Německo“ znělo z úst západoněmeckých intelektuálů. Letos oslavuje Spolková republika šedesát let od založení, dvacet let od pádu Berlínské zdi. Rozdíly mezi východním a západním Německem jsou stále velké, a to nejen ekonomické, ale i v hlavách lidí. Nezaměstnanost je na východě místy až dvakrát vyšší, příjmy z daní jsou zde výrazně nižší. Investice přitom jdou většinou právě do infrastruktur na východě, západní stárnou. Po znovu sjednocení a přesunu hlavního města z Bonnu do nového Berlína se symboly, které potřebuje každý stát, hledaly obtížně. Z obav, aby nebylo Německo vnímáno jako příliš silné, slaví svůj Den jednoty každý rok v jiné spolkové zemi, tento státní svátek navíc nikomu nic neříká. Na svou historii Spolková republika radši vůbec neodkazuje. Spolkový prezident, představitel kulturní jednoty a dohlížitel nad Ústavou sídlí v nevýznamném zámečku Bellevue, na znovupostavení berlínského zámku se nespěchalo. Berlín je středem veškerého německého dění, vláda a prezident zde ale stojí ve srovnání s Paříží, Římem nebo Varšavou zcela tiše na okraji. Národnostní menšiny se ptají, jak se mají identifikovat se svým novým státem, když to sami Němci neumí. Turecká verze němčiny, kanak, zní v každém větším městě, zajímat se o německou kulturu přistěhovalce nikdo nenutil.

Pro společnou bezpečnost
S deklarovanými cíli amerického prezidenta Obamy svázat USA s Evropou získá Německo na váze. Kancléřka Merkelová požaduje po USA, aby v budoucích mezinárodních konfliktech nejednaly samy. Za hlavního aktéra transatlantického bloku chápe NATO, které by podle její představy mělo být po dubnovém summitu v Kehlu a Baadenu reformováno ve stylu propojené bezpečnosti. Zároveň vítá užší spolupráci s Ruskem. Úspěch NATO závisí podle Berlína na vývoji v Afghánistánu. Německo je zde v rámci ISAF zastoupeno 4500 vojáky, jejichž mise je zaručena do konce roku 2009. Co se Íránu týče, stojí Německo za tvrdšími postihy, pokud nedojde k posunu v jednáních o jaderném programu. Právě v těchto dnech probíhá přijetí prvních z 2500 iráckých uprchlíků, které bude rozloženo do tří let. Předsednictví EU a G8 v roce 2007 dopadlo pro Berlín velice dobře a navýšilo německou značku, zahraniční politika v roce 2008 však značně pohasla. Novou naději pro zažehnutí skýtají právě vztahy s USA, které za prezidenta Bushe dost trpěly. Německo se ve své linii drží konceptu civilní mocnosti, který je rovněž zatížen odkazem hnědé minulosti. Francouzská poučka „můžeme zapomenout, pokud nezapomenete vy“ platí nadále. Zahraničně-politické nástroje jsou výhradně civilní, mírové, za prioritu považuje Berlín globální základní a lidská práva. Problémem je Afghánistán, kde Němci váhají mezi historickým odkazem a politickou povinností, setrvávají na severu země a na jih se bojovat nevydají. Nové vztahy s Barackem Obamou mohou i tento postoj přehodnotit, jisté je, že z německých daní půjde do Afghánistánu více peněz.

Rok malých

Afghánistán bude i součástí předvolebních diskuzí. Voleb si letos Němci užijí na všech úrovních. Kromě evropských je čekají prezidentské, spolkové, čtyři zemské a v osmi zemích i komunální. Složení 17. Spolkového sněmu rozhodne, zda Angela Merkelová zůstane kancléřkou nebo ji vystřídá současný ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. 62 milionů oprávněných voličů může rozhodnout ve volbách do Spolkového sněmu 27. září. Do Evropského parlamentu bude 7. června zvoleno 99 poslanců. Velká koalice CDU/CSU a SPD si srdce Němců nezískala, velká nakousnutá témata zůstala nedokonána: reforma zdravotního systému, federace, systémů sociálního zabezpečení, podnikatelské a dědické daně. Opatření vůči finanční krizi vedla k odhodlané a efektivní spolupráci stát se v pojetí křesťanskodemokratické kancléřky a sociálnědemokratického ministra financí stal zachráncem. V kampani se budou strany předhánět v tom, která z nich je sociálnější. Sociálně demokratická strana se po změně vedení pomalu rozkládá v debatách, kde nalevo má stát. Se stranou Levice se pře o obsahu hesla „sociální spravedlnost“ a kvůli přislíbené spolupráci v Hesensku a nových volbách se v této zemi propadla a stala se pro střední vrstvu společnosti nevolitelnou. Velké strany Křesťansko-demokratická unie (CDU) a sociální demokracie (SPD) ztrácejí příznivce, kteří dávají přednost menším stranám. Po volbách bude problém sestavit vládu, nejpravděpodobnější se zdá být koalice ze tří stran, jedné velké a dvou malých. O kancléřovi budou zřejmě rozhodovat Zelení a svobodní demokraté (FDP). FDP, která sbírá body na všech frontách, přebírá voliče CDU. Levice, se kterou nikdo nechce spolupracovat, ubírá hlasy SPD. Nově etablovaný pěti stranický systém nahrává v době hospodářské krize právě těmto dvěma pólům, straně bohatých a straně chudých. Zelená politika je v době recese značně nepopulární, Zelení ztratí hlasy a není jasné, koho v koalici podpoří. Rok 2009 v Německu je rokem krize, nejen hospodářské, ale i stranické. Vedení CDU i SPD je ve vlastních stranách izolováno, masovost lidových stran se rozplývá. Koncem září se rozhodne o novém směru Německ